top of page

Aktuálně

     Zdraví a nemoc

     Zdraví se často chápe jako absence nemoci. Světová zdravotnická organizace WHO definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci. V programu WHO „Zdraví pro všechny do roku 2000“, který byl přijat v roce 1977, se objevila i doplňující charakteristika zdraví jako schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život. 

     Nemoc je patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a ve svém důsledku i morfologickým poškozením těchto buněk, tkání a orgánů. Podle definice zdraví a nemoci je nemocí pouze takový stav, který nemocnému jedinci způsobuje subjektivní obtíže.

     Ve světle těchto oficiálních definic se nyní dostáváme do určité absurdity ve vnímání těchto pojmů. To, co jsme se učili na lékařské fakultě, přestává platit a medicínská praxe a etika se dostává do zcela jiné dimenze. Dosud platilo, že pokud je člověk zdráv, žije normálním způsobem svůj život a nevyhledává lékaře. Pokud se cítí být nemocný, vyhledá lékaře. Ten ho vyšetří, v některých případech indikuje doplňující vyšetření a na základě těchto informací vyhodnotí výsledný stav, stanoví diagnosu a zahájí příslušnou odpovídající léčbu.

     V současné době tento postup neplatí a je zcela odlišný. Naprosto zdraví lidé, bez jakýchkoliv příznaků nemoci jsou nesmyslně testováni. V případě pozitivity tohoto testu jsou označeni za nakažené a nemocné, aniž by je kdokoliv vyšetřil na základě klinických příznaků. Takto stigmatizovaný člověk je označen za možného šiřitele infekčního onemocnění, uvalen do izolace a karantény.

     Co je ale daleko závažnější skutečnost, že zdravý člověk musí dokazovat, že je zdravý. Pokud má být omezován v jakékoliv činnosti lidského bytí, mělo by mu být dokázáno, že je nemocný. Ale u nás je to právě naopak.

     Napadá mne paralela z právního prostředí. Pokud jsem podezřelý, je na mne pohlíženo jako na nevinného, platí presumpce neviny. Teprve soud musí dokázat, že jsem vinen.

     Stejným způsobem by měl ten, kdo chce činit nějaká omezení, v prvé řadě dokázat, že je dotyčný člověk nemocný, a tudíž může ohrožovat určitou skupinu obyvatel, se kterými se setkává. Nikoliv naopak. Pokud budu chtít cestovat, tak musím dokázat, že jsem zdravý. To je absurdní paradox dnešní doby. Navíc je známou skutečností, že současné testování je nespolehlivé a neprůkazné s vysokou pravděpodobností falešné pozitivity.

     K absurditám dneška můžeme uvést také činnost Ministerstva zdravotnictví. Ministr by měl především řídit a koordinovat zdravotní péči u nemocných lidí, kteří tuto péči potřebují. V současné době se stal ministr zdravotnictví člověkem, který něco přikazuje a něco zakazuje zdravé části populace, kterou tak omezuje v jejich normálním životě. Více než deset milionů lidí v naší republice je omezováno na úkor několika tisíců těch, kteří jsou ohrožení nebo nemocní a o které by se měl postarat náš dosud fungující robustní systém zdravotní péče. Již v definici zdraví je uvedena schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život. To se v současné době bohužel neděje.

 

MUDr. Miroslav Holub

9. dubna 2021

     Chvála svobody

    „Nic není důležitější než svoboda“ (E.Hemingway)

 

     Moje další zamyšlení pramení ze současné situace, kdy dochází k určitému omezování svobody člověka.

     Svoboda je to nejcennější, co je nám v našem životě umožněno. Svoboda myšlení, projevu, jakéhokoliv konání a činnosti. V poslední době dochází k určitému omezování lidské svobody, což se negativně projevuje v různých úrovních našeho běžného života.

     Že jde o záležitost zcela zásadní, dokládá skutečnost, ukotvit princip svobody do právního rámce. Tím je především „Listina základních práv a svobod“, která je formulována jako ústavní zákon 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona 162/1998 Sb. Tímto právním dokumentem je v naší republice zaručena řada různých svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického i jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Je důležité si uvědomit, že každý má právo činit vše, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zaručena je tak osobní svoboda v myšlení, projevu mluveném i psaném, svoboda pohybu a pobytu, svoboda cestování, projevu víry a náboženství, ale i svoboda shromažďování a sdružování. Zaručena je svoboda volby povolání a přípravy k němu, tedy i právo na vzdělání.

 

     „Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody zbytečné“ (J.F.Kennedy)

 

      Další právní norma zajišťující naše svobody je obsažena v „Úmluvě o lidských právech a biomedicíně“, která byla podepsána jménem České republiky 24. června 1998 ve Štrasburku a vstoupila v platnost 1. října 2001. Úmluva stanoví pravidla uplatňování lidských práv a svobod, kde je v kapitole 1, článku 2 uvedeno, že zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy. V kapitole 2, článku 5 je stanoveno, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Z této formulace jednoznačně vyplývá, že nám nikdo nemůže nařídit zakrývání dýchacích cest, testování nebo očkování bez našeho souhlasu.

     Tím nechci zpochybňovat občasnou nutnost omezení určité svobody v celospolečenském zájmu, při přírodních katastrofách nebo v dobách obecného ohrožení v zájmu bezpečnosti a zdraví. Ale vždy jen po nezbytně nutnou dobu a na určitém omezeném území. Nelze omezování svobody zneužívat a prodlužovat nad míru nezbytně nutnou.

 

   „Svoboda bez poslušnosti je zmatek a poslušnost bez svobody otroctví“ (A.Lincoln)

 

    Jak důležitá je svoboda člověka pro kvalitu jeho života můžeme dokladovat na odsouzených, kteří jsou nuceni určitou část svého života trávit ve vězení. Což je celospolečensky bráno jako nejvyšší možný trest. Trest odnětí svobody jako důsledek spáchání trestného činu. Pokud je nám omezování svobody vnucováno pod záminkou různých důvodů, jedná se o diktaturu, která je základním omezujícím článkem demokracie. Té jsme si v minulosti užili dlouhých čtyřicet let.

    

     „Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého“ (J.S. Mill) 

    

 

MUDr. Miroslav Holub – 10. března 2021

    Kdybych byl ministrem zdravotnictví

     Kdybych byl ministr zdravotnictví, tak bych zrušil všechna diskriminující opatření, ale ponechal bych pouze ta smysluplná.

     Z vývoje situace je patrné, že opatření, která něco zakazují, přikazují nebo omezují, jsou v současnosti naprosto neúčinná. Mnoha lidem, kteří jen trochu přemýšlejí, vadí především všechna nesmyslná opatření, a proto je stále více těch, kteří je nedodržují. Pokud by tato opatření měla určitou logiku, určitě by většina obyvatelstva pochopila jejich smysl a význam s následným pozitivním vlivem na vývoj situace. Doporučil bych dodržování běžných hygienických návyků a opatření.

     Kdybych byl ministr zdravotnictví, tak bych v prvé řadě omezil povinné nošení roušek. Nejsem jejich zásadním odpůrcem, ale roušky či respirátory mají význam pouze tehdy, pokud je používá nemocná osoba, trpící infekcí. U zdravých lidí je nošení roušky spíše kontraproduktivní, vyvolávající a zhoršující řadu onemocnění, především dýchacích cest. Navíc kontakt s rouškou na kůži je často zdrojem ekzémů. Jediná seriózní odborná studie o účinku nošení roušek byla publikována v Dánsku. Prokázala, že ve skupině s rouškami se nakazilo 1,8% a bez roušek 2,1% sledovaných osob. Což je rozdíl naprosto bezvýznamný. 

     Přestal bych s masivním testováním. PCR testy jsou k detekci Covid-19 viru naprosto nevhodné, nepřesvědčivé a vykazují vysokou chybovost, která je uváděna 40-50%. Testování zdravých lidí je totální nesmysl. Nepamatuji se, že by se v minulosti někdo testoval pro zjištění, zda má chřipku, virovou žloutenku či virový zánět plic. Kdo se cítí být nemocný, zůstane doma a bude se léčit i bez testování.

     Zakázal bych zveřejňování informací, které jsou účelově zkreslující a lživé a následně vedou k zvýšenému strachu obyvatelstva. Naopak bych pravdivě a srozumitelně informoval o vývoji průběhu „pandemie“. Úmrtnost na chřipku je u nás uváděna 0,23%, úmrtnost na Covid 0,28%. V celé Evropě jsou čísla ještě o něco nižší. Přechodná zvýšená úmrtnost v listopadu 2020 byla způsobena především zanedbáním zdravotní péče v jarních měsících, kdy měla řada pacientů strach z návštěvy lékaře a z klinických vyšetření, což vedlo k nárustu řady onemocnění, vedoucích logicky po několika měsících ke komplikacím s následkem smrti. Podle zveřejněných celosvětových statistik byla změna v úmrtnosti v naší republice za rok 2020 pouze 0,18%.

     Kdybych byl ministr zdravotnictví, tak bych lidem lépe vysvětlil principy a zákonitosti očkování, aby nedocházelo k přehnané a nereálné naději k vyřešení celé situace. Očkování poměrně funguje u bakteriálních infekcí, ale u virových minimálně. Je to především proto, že viry rychle mutují. Dnes máme prokazatelně již čtvrtou mutaci Covid-19, což je kmen naprosto odlišný od toho loňského, ze kterého byla vakcína vyrobena. Takže na tuto současnou mutaci viru nemůže vakcína fungovat. A to nezmiňuji důsledky očkování s řadou velice závažných komplikací a úmrtí.

     Jako ministr zdravotnictví bych poslal všechny děti a studenty do školy bez roušek a testování, otevřel bych lyžařské areály a sportoviště pro zájemce, ale i restaurace a všechna kulturní zařízení.

     Svou aktivitu bych zaměřil na ochranu rizikových skupin obyvatelstva a především na nemocné. Zdravým lidem bych umožnil normální život.

     Doporučil bych, aby celá naše společnost tento virus přijala stejně, jako v minulosti přijala dalších více než 6.000 virů, které tu s námi byli, jsou a budou. Abychom přestali s tímto neviditelným nepřítelem bojovat. Ale především, abychom se zaměřili na posilování svého imunitního systému, který nám zajistí bezpečnou ochranu před řadou infekčních onemocnění. Vhodným jídlem, optimálním pitným režimem, dostatkem spánku, ale i pohybem na čerstvém vzduchu, to všechno bez stresu, strachu, obav a úzkosti. O imunitním systému a jeho fungování jsem psal již v předchozích článcích, stejně jako o opatřeních, která by měla být motivující pro každého člověka. Žádná dogmata, ale zdravý selský rozum spojený s optimistickou vizí do budoucnosti.  

 

 

MUDr. Miroslav Holub   

7. 2. 2021

    Vibrační úrovně a naděje lidstva

 

     Další zamyšlení k aktuální situaci kolem uměle vyvolané hysterie mediálně popularizovaného viru Covid-19 nad některými méně známými souvislostmi. Záměrně opakují některé formulace z minulých článků, které jsou nutné k pochopení textu jako celku.

     Nás nezabíjí virus, ale náš vlastní imunitní systém, který je v oslabení. Pokud máme imunitní systém na vysoké úrovni, tak nás ochrání. Pokud je imunitní systém oslabený, může na virový podnět zareagovat nepřiměřeně prudce, což může vést k jeho následnému selhání. Naše snaha musí být zaměřena na kvalitu imunitního systému na jeho cílenou kontrolu.

     Naše planeta se v současné době dostává na vyšší frekvenční úroveň, což mnoho lidí pociťuje na svém fyzickém těle. Čím vyšší je frekvenční pole kolem našeho fyzického těla, tím se stáváme citlivějšími k vnímání těchto jemnějších energií. A právě ta hmotná část v nás, spolu s různými strachy a obavami, je živnou půdou pro Covid-19. Pokud se pohybujeme ve vyšším frekvenčním poli, náš imunitní systém se dostává na takovou úroveň, že nás virus Covid-19 není schopen nakazit.

     Vibrační úroveň je určitý kmitočet energetických veličin, rychlost pohybu energetických vln. Je to míra napojení na naši duši a její tvořivou sílu, neboli s jakou energetickou úrovní vnímáme svou intuici a tvoříme. Inate je vrozená inteligence našich buněk zprostředkovaná pomocí DNA. Je zakódována v krystalické mřížce naší DNA. Mozek funguje na úrovni řízení našeho fyzického těla a jeho reakce vycházejí z určitých vzpomínek díky paměti. Jak dokážeme vytvářet určité spojení mezi naší inate a mozkem? Tímto mostem je právě posilování intuice, tedy určitého hlasu našeho srdce, našeho vnitřního já. Při našem každodenním rozhodování bychom měli více naslouchat svému srdci a své intuici.

     O vibračních úrovních se vědecké zdroje příliš nezmiňují, neboť jde o něco neuchopitelného a tudíž materialistickým pojetím vnímání nepředstavitelného.

     Převedeno do řečí čísel - 0% značí absolutní pocit odloučení od duše, přesvědčení že neexistuje, preference rozumu a smyslového vnímání, znečištění stresem, strachem, pudovost. 50% vyjadřuje z poloviny tvořivost rozumu, z druhé poloviny tvořivost duše, tedy radost. 100% a více značí míru vlivu duše na hmotné jevy, projevy lásky, realizaci intuitivních záměrů, spravedlnost, ale také soulad s Božím řádem a energetickou rovnováhu v rámci vesmíru. Jako příklad uvedu vibrační úroveň některých léčebných metod. Klasická medicína 17-25%, akupunktura 30-35%, homeopatie 43-50%, etikoterapie 60-70%. Podle odborností pak chirurgie vychází kolem 18%, ORL 20%, rehabilitace 28% a pediatrie 30%. Ve srovnání se světem vycházejí léčebné postupy v ČR kolem 23%, Rakousku 25%, v Německu 25%, v USA 26%, ale třeba v Rusku jen 20% a v Nepálu 16%. Co nejvíce z pohledu vibrační teorie ovlivňuje výsledky v léčbě? Především úroveň místa a vybavení, skladba personálu a jejich vzájemné vztahy. Svou roli hraje i mentální pozadí, osobní motivace a celková rovnováha. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že například točené plzeňské pivo disponuje 84%, whisky 92%, Mozartova hudba 94% a Tibetské texty 98%. Čistá pramenitá voda má celých 100%, zlato 130% a krystaly křišťálu až 150%.       

     Ale vraťme se k aktuální situaci. Na jaře tu byl zcela jiný virus, než je nyní. Ten původní zmutoval a chová se zcela odlišně. Vibrační úroveň Covid-19 je nyní asi 12%, může se dostat až k hranici 23%. Ve zdravotnických zařízeních typu LDN a sociálních zařízeních se pohybuje vibrační úroveň kolem 12%. To koresponduje s vibrační úrovní viru, což vysvětluje kromě polymorbidit u starších pacientů a klientů v těchto zařízeních i určitou vibrační kauzalitu. Vibrační úroveň obyvatel naší republiky vychází v průměru kolem 23%. Stejně jako je horní vibrační hranice viru. To může být i vysvětlení toho, proč došlo nyní k takovému podzimnímu exponenciálnímu zvýšení pozitivně testovaných lidí. Čím intenzivnější jsou restrikce ze strany státní moci, tím jsou lidé více vystavováni strachu, úzkosti, stresu, nejistotě až určité beznaději. Díky negativním emočním stavům se významně oslabuje imunitní systém jako celek. Znovu opakuji myšlenku, kterou jsem napsal již před několika týdny. Místo strachu a mnohdy nesmyslného „boje“ s neznámým virem bychom měli svůj postoj změnit a obrátit svou pozornost na přijetí tohoto viru do našeho světa. Jsou to jistě velice zajímavé souvislosti, které bychom měli brát v úvahu v posuzování celé problematiky z hlediska vnímání závažnosti a dopadů na psychosociální úrovni.      

     Závěrem se zaměřím ještě na následky a důsledky celé této situace. Hlavní vyšší cíl celé této „pandemie“ spočívá ve změně energií na této planetě s následnou redukcí všeho nepotřebného. V současné době dochází k určitému restartu s následnou opravou systémových problémů, k určité překalibraci směřující k energetickému posunu. My jako lidstvo na této planetě bychom měli více zapojit svou intuici, zastavit se, nadechnout se, uvést se do rovnováhy a naučit se dýchat. Meditovat a nespěchat. Zbavit se všeho balastního, co nás brzdí v našem vývoji. Cílem je začátek vyššího vědomí, porozumění vedoucí k pospolitosti lidstva s nadějí na novou, ale jinou budoucnost a život v lásce.

 

MUDr. Miroslav Holub   

11. 11. 2020 v 11,11 hodin

     Covid, imunita a vibrační úrovně

 

     Aktuální situace kolem uměle vyvolané hysterie mediálně popularizovaného viru Covid-19 mne nutí k dalšímu zamyšlení nad některými souvislostmi.

     Budu navazovat na své předchozí články a zaměřím se nejprve na fungování imunitního systému. Imunita je poněkud imaginární výraz pro naši obranyschopnost. Co je důležité pro fungování imunity?  Především dokonalá funkce našeho tenkého střeva. V podslizničním vazivu tenkého střeva se tvoří protilátky jako základ naší slizniční imunity. Množství a kvalita těchto protilátek je přímo závislá na optimální funkci střeva, tedy je přímo závislá na stravování. Příjmu takových potravin, které jsou nejen kvalitní, plnohodnotné, bez přídavných aditiv, biologicky čistých, tedy pro naše fyzické tělo optimální. Ale také ve správných kombinacích. Ideální stravování pokládám za úplný základ naší imunity. Ale k dobrému fungování imunitního systému významnou mírou přispívá i správná funkce jater a ledvin. Imunita je z pohledu východních filosofií řízená slezinou. Takže jde o poměrně složitý komplex, jehož optimalizace má své přirozené zákonitosti. Ale neméně důležitý je i faktor psychiky, tedy dopadu negativních emocí. Negativním emočním projevem sleziny jsou naše starosti, žaludku odpovídají stresy, játrům naše zloby a vztek a ledvině pak strachy a úzkosti. Všechny tyto negativní emoce se podílejí určitou mírou na úrovni naší imunity. Takže jak posílit imunitu? Dobře jíst, dostatečně pít, hodně spát a odpočívat a především pracovat se svou psychikou. Nepouštět do svého nitra žádné strachy a obavy, nepřipouštět si mnohdy zbytečné starosti a vyhýbat se stresu. Zaměřit se ze zevního světa na ten náš vnitřní. Udělat si v něm pořádek, zbavit se všeho starého, nepotřebného a balastního. Více se věnovat sobě.

     Na průběhu nemoci Covid-19 a smrtnosti tohoto záhadného viru nezávisí ani tak virus samotný a jeho nakažlivost, ale především úroveň naší imunity. Tu můžeme posílit i řadou různých doplňků jako jsou medicinální houby (Housenice čínská – Cordyceps, Hlíva ústřičná a mnoho dalších), ale i další bylinné přípravky jako je třeba Vilcacora. Důležitá je i hladina vitaminu D, ale i řady stopových prvků jako jsou například zinek nebo selén. Využít můžeme i antioxidanty, působící na buněčné úrovni, kterým dominuje kurkuma, kustovnice, ale třeba i betaglukany.  

     Naše planeta se v současné době dostává na vyšší frekvenční úroveň, což mnoho lidí pociťuje na svém fyzickém těle. Čím vyšší je frekvenční pole kolem našeho fyzického těla, tím se stáváme citlivějšími k vnímání těchto jemnějších energií. Hrubé a nízké frekvence necháváme ve svém fyzickém těle a stále více pociťujeme, jak nás stahují do hmoty a brzdí v našem dalším vývoji a vzestupu. A právě ta hmotná část v nás, spolu s různými strachy a obavami, je živnou půdou pro Covid-19. Pokud se pohybujeme ve vyšším frekvenčním poli, náš imunitní systém se dostává na takovou úroveň, že nás virus Covid-19 není schopen nakazit.

     Vibrační úroveň je kmitočet energetických veličin, rychlost pohybu energetických vln. Je to míra určitého napojení na naši duši a její tvořivou sílu, neboli s jakou energetickou úrovní vnímáme svou intuici a tvoříme. Jak dokážeme vytvářet určité spojení mezi naší inate (vrozená inteligence našich buněk na úrovni DNA) a mozkem, který řídí naše tělo. Tímto mostem je právě posilování intuice, tedy určitého hlasu našeho srdce, našeho vnitřního já.

     Jsou to jistě velice zajímavé souvislosti, které bychom měli brát v úvahu v posuzování celé problematiky z hlediska vnímání závažnosti a dopadů na psychosociální úrovni.      

 

MUDr. Miroslav Holub

7. listopadu 2020

     Covid a roušky aktuálně

 

     K dalšímu zamyšlení mne vede informace z Hradu, že pro náš boj s epidemií máme jednoduchou a vynikající zbraň, kterou jsou roušky.

     Nejsem zásadní odpůrce roušek. Jako mladý lékař jsem začínal na chirurgii. I v současné době je pro mne nemyslitelné, že bych vstupoval na operační sál bez roušky. Rouška má svou nezastupitelnou úlohu, aby ochránila operační pole od možné infekce při operaci. V ostatních případech rouška slouží těm, kteří jsou nachlazení, kašlou, kýchají a smrkají, aby bakterie neroznášeli do svého okolí. Ale brání pouze přenosu bakterií, nikoliv virů. Dokonce někteří seriózní výrobci roušek uvádějí, že nás nechrání proti virům. Nošení roušky zdravým člověkem s představou toho, aby byl před infekcí chráněn, je naprosto absurdní. Přední americký epidemiolog a poradce prezidentů v otázkách zdraví a zároveň ředitel Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci USA, šéf krizového štábu Dr. Anthony Fauci ve svém rozhovoru z března 2020 osobně popírá schopnost zachytit viry pomocí roušky a odmítá tvrzení, že roušky mají v tomto případě nějaký význam. Stejný názor prezentovala i WHO na počátku března 2020. I náš současný ministr zdravotnictví v rozhovoru z roku 2009 pokládá preventivní nošení roušek jako obrany proti virovým nákazám za nesmyslné a kontraproduktivní. Podle výzkumů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí USA (CDC) je ústy ředitele Roberta Redfielda sděleno, že při pravidelném nošení roušky je 85% riziko nákazy, zatímco u „nenosičů“ roušek je tato šance pouze 4%. Pokud si představíme velikost viru (největší virus má průměr 1,5 mikrometru) jako zrnko máku, pak poměr velikosti bakterie (bakterie má délku až 0,75 milimetrů) je jako fotbalový míč. Osnova látky, ze které je rouška vyrobena je tak schopna zadržet bakterii, ale nikoliv virus. Jako bychom chtěli sítí na ryby zachytit zrnko máku.

     Rouška nejen omezuje přísun kyslíku k optimálnímu dýchání, ale především zadržuje bakterie a plísně, které následně opět vdechujeme. Tím se mění poměry plynů na úrovni dýchacích cest, které vedou k oslabování imunitních reakcí. Může docházet také k následné hypoxii a často i ke kolapsovým stavům u citlivých jedinců. O nefyziologickém působení roušek na dýchání jsem psal již v minulém článku v červenci 2020. Je známou skutečností, že na oslabení imunity se velice významně podílí strach. Takže kdo nosí roušku, tak deklaruje, že se bojí infekce. Souhrn řady těchto faktorů pak vede k dalšímu oslabování imunitního systému, který je navíc v tomto podzimním čase vystaven chladu, větru a vlhku. To všechno jsou faktory vedoucí k oslabování imunity.    

     Lékaři naší věkové kategorie včetně zubařů, kardiologů a onkologů mají úspěšně složenou státní zkoušku z hygieny a epidemiologie. Takže si rozhodně nemyslím, že jsme v tomto ohledu úplní laici. Proto si cením z tohoto důvodu každého rozumného názoru, který není demagogický.

     Pokud sledujete vývoj této mediálně popularizované „pandemie“, tak spolu se mnou zjišťujete, že čím intenzivnější jsou vládní represívní opatření, tím více je pozitivně testovaných. Bojujeme tak proti neviditelnému nepříteli, o kterém mnoho nevíme. Nejdeme tak trochu „proti proudu?“ Boj je vždy negace a každá akce vždy budí přiměřenou reakci. Nebylo by vhodné jít „s proudem“ a celý ten postup zcela obrátit? Tedy místo boje s něčím neznámým tento problém přijmout a chovat se podle toho? Do svého života jsme přijali virus chřipky, virus hepatitidy, EB virus, různé herpesviry, papilomaviry, cytomegalovirus, ale i řadu dalších. Virů je v současnosti popsáno asi 6.590 typů. Proč to samé neudělat s koronavirem? Samozřejmě za podmínek dodržování obvyklých hygienických opatření, která by měla být pro nás naprostou samozřejmostí.

     Odložit zákazy, omezit roušky, začít pořádně dýchat, správně se stravovat, dostatečně spát a chodit na procházky do přírody. Nesledovat televizi a nečíst noviny, kde nacházíme nekonečný proud negativních zpráv, které nás straší. Začít žít ten normální život plný radosti, při setkávání s lidmi, při cestování a při vyžití v kulturní oblasti. Život bez strachu, jen s prožitky radosti, štěstí a spokojenosti.      

 

 

MUDr. Miroslav Holub

20. října 2020

     Imunitní systém a covid

     Jsem lékař celostní medicíny s více než čtyřicetiletou medicínskou praxí. Často se hovoří o imunitě, o obranyschopnosti našeho těla, ale málo pozornosti se věnuje mechanismům, které se na tom spolupodílejí.

     Imunitní systém je systém obranyschopnosti. K čemu potřebujeme imunitní systém? S námi v našem těle žije asi 1,5 až 2 kg různých „potvůrek“. Tedy mikroorganismů - virů, bakterií, parazitů a plísní. My je nezbytně nutně potřebujeme, aby správně fungovalo naše fyzické tělo. Tedy zejména naše střeva. Ale oni zase potřebují nás, aby mohli přežívat. Aby byl tento systém makrosvěta a mikrosvěta v určité rovnováze, potřebujeme imunitní systém. Výkonnost imunitního systému velice úzce souvisí s činností našich střev. Tedy především tenkého střeva, které se stává hlavním imunitním orgánem. V podslizničním vazivu tenkého střeva se tvoří protilátky. Plocha sliznice tenkého střeva u dospělého člověka zaujímá plochu tenisového kurtu na čtyřhru. Kvalita těchto protilátek se odvíjí od správné činnosti střeva, tedy od správné a optimální výživy. Pokud je kondice střeva dobrá, tvoří se kvalitní protilátky, zajišťující dobrou imunitní odpověď. Pokud je naše strava pro střeva nevhodná, vytváří se protilátky méně kvalitní, a proto jich naše tělo musí vyrobit více. Na úkor kvality kvantita, která vede k zvýšení hladiny histaminových látek, vyvolávajících různé druhy alergických reakcí a ve svém důsledku i oslabení imunitních reakcí celého organismu.

     Pokud dojde k narušení rovnovážného stavu mezi různými mikroorganismy a našim fyzickým tělem, zpravidla onemocníme. Tyto „potvůrky“ začínají útočit v našich oslabených místech a vyvolávají určité zdravotní problémy. Vyhledáme pomoc lékaře, který u banální bakteriální infekce nasadí antibiotika. Ta nám pomohou momentální stav řešit tím, že zlikvidují všechny mikroorganismy, citlivé na příslušné antibiotikum. Ale zároveň likvidují i ty vhodné a potřebné, které jsou nezbytnou součástí střevní mikroflóry a dojde tak k sekundárnímu oslabení celé naší obranyschopnosti. Momentální akutní stav řeším, ale za cenu dlouhodobého poškození a oslabení imunity.

     Náš imunitní systém je schopný bránit se také různým virovým infekcím. Je známou skutečností, že antibiotika nepůsobí na viry. Proto musí být léčení virozy odlišné od léčení bakteriální nákazy. Většina virů nesnáší vyšší teploty než 38 stupňů. Horečka je tak velice důležitou odpovědí a důkazem, že náš imunitní systém je v pořádku a funguje. Viry při vyšších teplotách nepřežívají zpravidla déle než 48 hodin. Proto je naprosto neúčelné tlumit zvýšenou teplotu nějakými léky, které snižují tělesnou teplotu. Sice dojde při snížení teploty k subjektivnímu pocitu zlepšení, ale z dlouhodobého hlediska nepříznivý zdravotní stav zhoršuji a hlavně prodlužuji dobu trvání nemoci.

     Funkce imunitního systému je velice komplikovaná a složitá, závisí nejen na kondici našeho střeva, ale i na stabilitě homeostázy, tedy stálosti vnitřního prostředí díky optimálnímu pH. Vše můžeme ovlivnit vhodnou životosprávou, především optimální stravou. Ale kondice naší obranyschopnosti je velice významně ovlivňována i psychikou a našimi emocemi. V současné době jsme vystavováni nadměrnému vlivu negativních emocí, se kterými neumíme pracovat a tak si je určitým způsobem potlačujeme. Ta potlačovaná negativní emoce se potom projeví na fyzickém těle. A především na imunitním systému. Především negativní emoce strachu vede k výraznému oslabení naší obranyschopnosti. Neustálé strašení a informace o narůstajících počtech nakažených covidem prokazatelně oslabují naši imunitu. Daleko snadněji potom onemocníme, pokud naše mysl podléhá vlivu různých negativních emocí.

     K podpoře imunity mohou sloužit některé přírodní prostředky, jako jsou homeopatika nebo v poslední době stále populárnější medicinální houby. Velice účinná je především housenice čínská. Imunitní systém můžeme posilovat správnou stravou, optimálním dýcháním (bez roušek), vhodným pitným režimem, dostatkem spánku, pohybu a především vyloučením negativních zpráv.

 

MUDr. Miroslav Holub

5. října 2020

     Covid a lékařská etika

 

     Jsem lékař celostní medicíny s více než čtyřicetiletou medicínskou praxí. Aktuální situace kolem uměle vyvolané hysterie mediálně popularizovaného viru Covid-19 mne nutí k určitému zamyšlení nad lékařskou etikou.

     Etika je vždy o určitých pravidlech, které jsou celospolečensky akceptovány. Ve zdravotnictví to však platí mnohonásobně více. Lékařská etika je postavena na principech, které uznává celý západní svět. Má základní principy, které je třeba plně respektovat. 

     Na straně lékaře je již od Hippokrata základním etickým pravidlem „primum non nocere“ tedy „především neškodit“. Když nemůžeme pomoci, tak nemáme škodit. V případě povinného používání roušky si tím nejsem zcela jistý. Jak jsem již psal ve svém předchozím článku v srpnu, rouška především ovlivňuje naše dýchání. Nejen omezením přísunu tolik potřebného kyslíku pro fungování každé naší buňky, ale zároveň i zabraňuje vylučování určitých zplodin a škodlivin pomocí dechu. Vždyť plíce jsou velmi důležitý orgán vylučování, spolu s ledvinami, tlustým střevem a kůží. Optimálním dýcháním také posilujeme jednu ze základních součástí našeho energetického systému s následnou možností uvolnění a zklidnění. A také imunitní systém.

     Další možnost, jak poškodit pacienta leží v rovině psychické. Tím, že ho neustále strašíme možnými katastrofickými scénáři a sdělujeme mu, že je nakažený, i když ve skutečnosti je pouze pozitivně testovaný. Což není totéž, že je nakažený nebo dokonce nemocný. O systému testování raději pomlčím, neboť netestujeme nikdy přítomnost viru, ale jen určitou pravděpodobnost pozitivity při testování. Strach v nás navíc vyvolává reakce, které významně oslabují imunitní systém.

     Druhým článkem, který leží na straně lékaře, je možnost pacientovi pomáhat. A to jakýmkoliv způsobem, který odpovídá mému vzdělání, mým znalostem a především zkušenostem. Tedy konkrétní prospěch pro konkrétního pacienta. Zda můj návrh a doporučení pacient přijímá, to je na jeho svobodném zvážení.

     Tím se dostávám na stranu pacienta, který může moje doporučení přijmout nebo odmítnout. Je to jeho svobodné rozhodnutí. Já jako pacient pouze sám vždy rozhoduji o tom, co chci a co nechci. I když bude celá medicína tvrdit, že je to pro mne to nejlepší řešení, osobně ho nemusím přijímat, pokud s ním nesouhlasím. Pokud mi lékař sdělí diagnosu nádorového onemocnění a navrhne mi vhodnou léčbu, mohu s jeho návrhem souhlasit. Ale nikdy mne nemůže nutit, abych podstoupil terapii, se kterou nesouhlasím, i kdyby to mělo mít pro mne fatální důsledek. Stejně tak je to i s covidem a nošením roušek. Tady jde skutečně o etický přestupek první kategorie. Základní vrcholnou hodnotou v našem současném životě je naše svoboda. Svoboda ve všem. V myšlení, rozhodování, konání. A to vždy v souladu s naším vlastním přesvědčením a naší důstojností. To je pohled na osobnost jedince. Ale potlačováním svobody jedince trpí i celá společnost. A to bez ohledu na to, zda jsme zdraví či nemocní. Zda jsme či nejsme pozitivně testovaní na covid. Tím dochází k určitému rozpadu celé společnosti, k narušení osobních a mezilidských vztahů. Díky strachu z nákazy je nyní nemocná celá naše společnost. Klasický příklad vidíme ve školách, kdy jsou děti školou povinné nuceni nosit roušky, dodržovat určité rozestupy a omezit komunikaci se spolužáky. V době, kdy řada školáků spolu komunikuje pouze přes mobily, což má samozřejmě dalekosáhlé následky v jejich psychosociálním vývoji.

     Některé státy mají přímo v ústavě zaručenou nedotknutelnost osobní důstojnosti. My máme v ústavě zaručenou osobní svobodu. Ale současná vládní nařízení tato naše demokratická práva vědomě pošlapávají. Nařízená opatření jsou lidsky nedůstojná, omezující a pro celou společnost devastující. Tudíž pro nás jako logicky uvažující bytosti naprosto nepřijatelná. Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Svoboda je také základní stavební kámen demokracie. Svoboda v myšlení, projevu, svoboda slova, volného pohybu osob a svoboda shromažďování.

     Závěrem chci zdůraznit, že naše správné postoje k otázkám osobní svobody se projeví na ozdravení celé společnosti.   

 

 

MUDr. Miroslav Holub

21. září 2020

     

    Dýchání a nesmyslnost používání roušky

 

     Jsem lékař celostní medicíny s více než čtyřicetiletou medicínskou praxí. Aktuální situace s nošením roušek mne nutí k určitému zamyšlení nad jejich smysluplností. V klasické medicíně platí základní poučka „primum non nocere“, tedy „především neškodit“. Bohužel se domnívám, že nyní svým pacientům daleko více škodíme, pokud je nutíme používat roušky, které mají jen velmi pochybný smysl v celém procesu uměle vytvořené a zveličené hysterie kolem možné virové nákazy. Virové nákazy tu vždy byly, jsou a budou, ale nikdy v minulosti jim nebyla věnovaná taková pozornost a popularita jako nyní u coronaviru. Svou důležitou roli v celém procesu hraje stav naší obranyschopnosti, naší imunity. Ta je velice významně ovlivňována aktuálním emočním stavem. Pokud mám z něčeho strach, oslabuji si imunitu. Nošení roušek je určitým projevem strachu, abychom se nenakazili.

     Plíce jsou orgánem, který nám umožňuje dýchání. Ale zároveň jsou důležitým orgánem vylučovacím. Co má být při výdechu z těla vyloučeno, to při použití roušky opět vdechujeme a tělo musí následně vyvíjet další detoxikační aktivity. Plíce jsou z pohledu východní medicíny základním článkem energetického systému člověka. Díky plicím jsme schopni přijímat rychlou, čistou a jemnou energii, která je okamžitě použitelná pro celé naše tělo. Proto naše tělo přežívá bez dechu pouze několik minut. Pokud používáme roušku, tento mechanismus si výrazně oslabujeme.

     Z pohledu rehabilitačního lékaře pokládám správný stereotyp dýchání za to základní, co uplatňujeme při každém cvičení, každé rehabilitační léčebné proceduře. Správné cvičení musí vždy probíhat v souladu s dechem, který využíváme nejen k facilitaci, ale především k cílené relaxaci. Správným dýcháním můžeme výrazně ovlivnit negativní emoční stavy, jako je napětí, strach, stres, úzkost, hněv, smutek a řadu dalších negativních emočních projevů. V okamžiku, kdy používám roušku, je tato pozitivně zaměřená a cílená dechová aktivita výrazně oslabena. Mnoho úkonů, prováděných fyzioterapeutkami probíhá v klidu, cíleně a soustředěně na straně pacienta i terapeuta. Víme, že virová nákaza covidem 19 se šíří kapénkami. Tedy při kašlání nebo kýchání. Ale nikoliv při dýchání. Proto při provádění veškerých procedur je nesmyslné, aby byli pacienti nuceni používat roušku, která v tu chvíli nemá žádný význam, ale spíše škodí.   

     Dýchání má svou hlubokou symboliku. Dýchání je určitým projevem čistoty, vitality a svobody. Jak jsme byli šťastní, když jsme se po mnoha letech mohli v závěru roku 1989 svobodně nadechnout. A nyní nám je tato základní svoboda odpírána a jsme nuceni používat roušku, která je navíc symbolikou zakrývání úst. To abychom nemohli nejen svobodně dýchat, ale zároveň se ani svobodně projevovat. 

     To, že se budu chránit rouškou před možnou nákazou, má smysl u zdravotníků, kteří pracují s infekčními pacienty. Dále u lékařů a sester chirurgických oborů, provádějících operační výkony, což je běžná medicínská praxe zavedená po mnoho desetiletí. Tam má rouška svůj nezastupitelný význam a smysl.

     Proto jsem přesvědčený, že nošení roušky má více negativních dopadů na lidské zdraví už jen tím, že ho uplatňujeme především u „rizikových“ pacientů z vyšších věkových skupin, u kterých je mnohdy fyziologické dýchání již oslabeno. Navíc starší lidé trpí řadou jiných přidružených chorob, u kterých je správné dýchání to základní a mnohdy i jediné, co mohou pro zlepšení svého zdravotního stavu vykonat.

MUDr. Miroslav Holub - 25.7.2020

bottom of page