Aktuálně

     Dýchání a nesmyslnost používání roušky

 

     Jsem lékař celostní medicíny s více než čtyřicetiletou medicínskou praxí. Aktuální situace s nošením roušek mne nutí k určitému zamyšlení nad jejich smysluplností. V klasické medicíně platí základní poučka „primum non nocere“, tedy „především neškodit“. Bohužel se domnívám, že nyní svým pacientům daleko více škodíme, pokud je nutíme používat roušky, které mají jen velmi pochybný smysl v celém procesu uměle vytvořené a zveličené hysterie kolem možné virové nákazy. Virové nákazy tu vždy byly, jsou a budou, ale nikdy v minulosti jim nebyla věnovaná taková pozornost a popularita jako nyní u coronaviru. Svou důležitou roli v celém procesu hraje stav naší obranyschopnosti, naší imunity. Ta je velice významně ovlivňována aktuálním emočním stavem. Pokud mám z něčeho strach, oslabuji si imunitu. Nošení roušek je určitým projevem strachu, abychom se nenakazili.

     Plíce jsou orgánem, který nám umožňuje dýchání. Ale zároveň jsou důležitým orgánem vylučovacím. Co má být při výdechu z těla vyloučeno, to při použití roušky opět vdechujeme a tělo musí následně vyvíjet další detoxikační aktivity. Plíce jsou z pohledu východní medicíny základním článkem energetického systému člověka. Díky plicím jsme schopni přijímat rychlou, čistou a jemnou energii, která je okamžitě použitelná pro celé naše tělo. Proto naše tělo přežívá bez dechu pouze několik minut. Pokud používáme roušku, tento mechanismus si výrazně oslabujeme.

     Z pohledu rehabilitačního lékaře pokládám správný stereotyp dýchání za to základní, co uplatňujeme při každém cvičení, každé rehabilitační léčebné proceduře. Správné cvičení musí vždy probíhat v souladu s dechem, který využíváme nejen k facilitaci, ale především k cílené relaxaci. Správným dýcháním můžeme výrazně ovlivnit negativní emoční stavy, jako je napětí, strach, stres, úzkost, hněv, smutek a řadu dalších negativních emočních projevů. V okamžiku, kdy používám roušku, je tato pozitivně zaměřená a cílená dechová aktivita výrazně oslabena. Mnoho úkonů, prováděných fyzioterapeutkami probíhá v klidu, cíleně a soustředěně na straně pacienta i terapeuta. Víme, že virová nákaza covidem 19 se šíří kapénkami. Tedy při kašlání nebo kýchání. Ale nikoliv při dýchání. Proto při provádění veškerých procedur je nesmyslné, aby byli pacienti nuceni používat roušku, která v tu chvíli nemá žádný význam, ale spíše škodí.   

     Dýchání má svou hlubokou symboliku. Dýchání je určitým projevem čistoty, vitality a svobody. Jak jsme byli šťastní, když jsme se po mnoha letech mohli v závěru roku 1989 svobodně nadechnout. A nyní nám je tato základní svoboda odpírána a jsme nuceni používat roušku, která je navíc symbolikou zakrývání úst. To abychom nemohli nejen svobodně dýchat, ale zároveň se ani svobodně projevovat. 

     To, že se budu chránit rouškou před možnou nákazou, má smysl u zdravotníků, kteří pracují s infekčními pacienty. Dále u lékařů a sester chirurgických oborů, provádějících operační výkony, což je běžná medicínská praxe zavedená po mnoho desetiletí. Tam má rouška svůj nezastupitelný význam a smysl.

     Proto jsem přesvědčený, že nošení roušky má více negativních dopadů na lidské zdraví už jen tím, že ho uplatňujeme především u „rizikových“ pacientů z vyšších věkových skupin, u kterých je mnohdy fyziologické dýchání již oslabeno. Navíc starší lidé trpí řadou jiných přidružených chorob, u kterých je správné dýchání to základní a mnohdy i jediné, co mohou pro zlepšení svého zdravotního stavu vykonat.

 

MUDr. Miroslav Holub - 25.7.2020

     Covid a lékařská etika

 

     Jsem lékař celostní medicíny s více než čtyřicetiletou medicínskou praxí. Aktuální situace kolem uměle vyvolané hysterie mediálně popularizovaného viru Covid-19 mne nutí k určitému zamyšlení nad lékařskou etikou.

     Etika je vždy o určitých pravidlech, které jsou celospolečensky akceptovány. Ve zdravotnictví to však platí mnohonásobně více. Lékařská etika je postavena na principech, které uznává celý západní svět. Má základní principy, které je třeba plně respektovat. 

     Na straně lékaře je již od Hippokrata základním etickým pravidlem „primum non nocere“ tedy „především neškodit“. Když nemůžeme pomoci, tak nemáme škodit. V případě povinného používání roušky si tím nejsem zcela jistý. Jak jsem již psal ve svém předchozím článku v srpnu, rouška především ovlivňuje naše dýchání. Nejen omezením přísunu tolik potřebného kyslíku pro fungování každé naší buňky, ale zároveň i zabraňuje vylučování určitých zplodin a škodlivin pomocí dechu. Vždyť plíce jsou velmi důležitý orgán vylučování, spolu s ledvinami, tlustým střevem a kůží. Optimálním dýcháním také posilujeme jednu ze základních součástí našeho energetického systému s následnou možností uvolnění a zklidnění. A také imunitní systém.

     Další možnost, jak poškodit pacienta leží v rovině psychické. Tím, že ho neustále strašíme možnými katastrofickými scénáři a sdělujeme mu, že je nakažený, i když ve skutečnosti je pouze pozitivně testovaný. Což není totéž, že je nakažený nebo dokonce nemocný. O systému testování raději pomlčím, neboť netestujeme nikdy přítomnost viru, ale jen určitou pravděpodobnost pozitivity při testování. Strach v nás navíc vyvolává reakce, které významně oslabují imunitní systém.

     Druhým článkem, který leží na straně lékaře, je možnost pacientovi pomáhat. A to jakýmkoliv způsobem, který odpovídá mému vzdělání, mým znalostem a především zkušenostem. Tedy konkrétní prospěch pro konkrétního pacienta. Zda můj návrh a doporučení pacient přijímá, to je na jeho svobodném zvážení.

     Tím se dostávám na stranu pacienta, který může moje doporučení přijmout nebo odmítnout. Je to jeho svobodné rozhodnutí. Já jako pacient pouze sám vždy rozhoduji o tom, co chci a co nechci. I když bude celá medicína tvrdit, že je to pro mne to nejlepší řešení, osobně ho nemusím přijímat, pokud s ním nesouhlasím. Pokud mi lékař sdělí diagnosu nádorového onemocnění a navrhne mi vhodnou léčbu, mohu s jeho návrhem souhlasit. Ale nikdy mne nemůže nutit, abych podstoupil terapii, se kterou nesouhlasím, i kdyby to mělo mít pro mne fatální důsledek. Stejně tak je to i s covidem a nošením roušek. Tady jde skutečně o etický přestupek první kategorie. Základní vrcholnou hodnotou v našem současném životě je naše svoboda. Svoboda ve všem. V myšlení, rozhodování, konání. A to vždy v souladu s naším vlastním přesvědčením a naší důstojností. To je pohled na osobnost jedince. Ale potlačováním svobody jedince trpí i celá společnost. A to bez ohledu na to, zda jsme zdraví či nemocní. Zda jsme či nejsme pozitivně testovaní na covid. Tím dochází k určitému rozpadu celé společnosti, k narušení osobních a mezilidských vztahů. Díky strachu z nákazy je nyní nemocná celá naše společnost. Klasický příklad vidíme ve školách, kdy jsou děti školou povinné nuceni nosit roušky, dodržovat určité rozestupy a omezit komunikaci se spolužáky. V době, kdy řada školáků spolu komunikuje pouze přes mobily, což má samozřejmě dalekosáhlé následky v jejich psychosociálním vývoji.

     Některé státy mají přímo v ústavě zaručenou nedotknutelnost osobní důstojnosti. My máme v ústavě zaručenou osobní svobodu. Ale současná vládní nařízení tato naše demokratická práva vědomě pošlapávají. Nařízená opatření jsou lidsky nedůstojná, omezující a pro celou společnost devastující. Tudíž pro nás jako logicky uvažující bytosti naprosto nepřijatelná. Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Svoboda je také základní stavební kámen demokracie. Svoboda v myšlení, projevu, svoboda slova, volného pohybu osob a svoboda shromažďování.

     Závěrem chci zdůraznit, že naše správné postoje k otázkám osobní svobody se projeví na ozdravení celé společnosti.   

 

 

MUDr. Miroslav Holub

21. září 2020

 

 

     Imunitní systém a covid

 

     Jsem lékař celostní medicíny s více než čtyřicetiletou medicínskou praxí. Často se hovoří o imunitě, o obranyschopnosti našeho těla, ale málo pozornosti se věnuje mechanismům, které se na tom spolupodílejí.

     Imunitní systém je systém obranyschopnosti. K čemu potřebujeme imunitní systém? S námi v našem těle žije asi 1,5 až 2 kg různých „potvůrek“. Tedy mikroorganismů - virů, bakterií, parazitů a plísní. My je nezbytně nutně potřebujeme, aby správně fungovalo naše fyzické tělo. Tedy zejména naše střeva. Ale oni zase potřebují nás, aby mohli přežívat. Aby byl tento systém makrosvěta a mikrosvěta v určité rovnováze, potřebujeme imunitní systém. Výkonnost imunitního systému velice úzce souvisí s činností našich střev. Tedy především tenkého střeva, které se stává hlavním imunitním orgánem. V podslizničním vazivu tenkého střeva se tvoří protilátky. Plocha sliznice tenkého střeva u dospělého člověka zaujímá plochu tenisového kurtu na čtyřhru. Kvalita těchto protilátek se odvíjí od správné činnosti střeva, tedy od správné a optimální výživy. Pokud je kondice střeva dobrá, tvoří se kvalitní protilátky, zajišťující dobrou imunitní odpověď. Pokud je naše strava pro střeva nevhodná, vytváří se protilátky méně kvalitní, a proto jich naše tělo musí vyrobit více. Na úkor kvality kvantita, která vede k zvýšení hladiny histaminových látek, vyvolávajících různé druhy alergických reakcí a ve svém důsledku i oslabení imunitních reakcí celého organismu.

     Pokud dojde k narušení rovnovážného stavu mezi různými mikroorganismy a našim fyzickým tělem, zpravidla onemocníme. Tyto „potvůrky“ začínají útočit v našich oslabených místech a vyvolávají určité zdravotní problémy. Vyhledáme pomoc lékaře, který u banální bakteriální infekce nasadí antibiotika. Ta nám pomohou momentální stav řešit tím, že zlikvidují všechny mikroorganismy, citlivé na příslušné antibiotikum. Ale zároveň likvidují i ty vhodné a potřebné, které jsou nezbytnou součástí střevní mikroflóry a dojde tak k sekundárnímu oslabení celé naší obranyschopnosti. Momentální akutní stav řeším, ale za cenu dlouhodobého poškození a oslabení imunity.

     Náš imunitní systém je schopný bránit se také různým virovým infekcím. Je známou skutečností, že antibiotika nepůsobí na viry. Proto musí být léčení virozy odlišné od léčení bakteriální nákazy. Většina virů nesnáší vyšší teploty než 38 stupňů. Horečka je tak velice důležitou odpovědí a důkazem, že náš imunitní systém je v pořádku a funguje. Viry při vyšších teplotách nepřežívají zpravidla déle než 48 hodin. Proto je naprosto neúčelné tlumit zvýšenou teplotu nějakými léky, které snižují tělesnou teplotu. Sice dojde při snížení teploty k subjektivnímu pocitu zlepšení, ale z dlouhodobého hlediska nepříznivý zdravotní stav zhoršuji a hlavně prodlužuji dobu trvání nemoci.

     Funkce imunitního systému je velice komplikovaná a složitá, závisí nejen na kondici našeho střeva, ale i na stabilitě homeostázy, tedy stálosti vnitřního prostředí díky optimálnímu pH. Vše můžeme ovlivnit vhodnou životosprávou, především optimální stravou. Ale kondice naší obranyschopnosti je velice významně ovlivňována i psychikou a našimi emocemi. V současné době jsme vystavováni nadměrnému vlivu negativních emocí, se kterými neumíme pracovat a tak si je určitým způsobem potlačujeme. Ta potlačovaná negativní emoce se potom projeví na fyzickém těle. A především na imunitním systému. Především negativní emoce strachu vede k výraznému oslabení naší obranyschopnosti. Neustálé strašení a informace o narůstajících počtech nakažených covidem prokazatelně oslabují naši imunitu. Daleko snadněji potom onemocníme, pokud naše mysl podléhá vlivu různých negativních emocí.

     K podpoře imunity mohou sloužit některé přírodní prostředky, jako jsou homeopatika nebo v poslední době stále populárnější medicinální houby. Velice účinná je především housenice čínská. Imunitní systém můžeme posilovat správnou stravou, optimálním dýcháním (bez roušek), vhodným pitným režimem, dostatkem spánku, pohybu a především vyloučením negativních zpráv.

 

MUDr. Miroslav Holub

5. října 2020

© 2017 Rehabilitačni centrum Semily